SKP Nymburk
Boleslavská 1831
288 29 Nymburk

skp.nbk@tiscali.cz
Tel.: 606 567 240

Hlasů:

Morální kodex správné volejbalistky 1992 + 2013

17. 06. 2013

U příležitosti blížících se zasloužených prázdnin a z důvodu psychického odlehčení a duševní očisty od posledních psychicky náročných dní závěru školního roku, poměrně nečekaně vydal bývalý dlouholetý deblový sekretář v důchodu S. “Dědek“ Randa v úzké spolupráci s oddílovým presidentem T. Kokojanem, inovovanou rukověť vzorné, dobré a správné hráčky klasického volejbalového družstva žen, popřípadě tréninkové deblové skupiny.

Veselý a s velkou nadsázkou utvořený sportovní metodický dokument obsahuje také letošní přídavek v podobě tzv. epitafu, který poměrně vyčerpaný trenér, pedagog a autor v jedné osobě T. Kokojan, spravedlivě a s láskou věnoval svému dlouholetému příteli Luboši “Bižumu“ Dušákovi.

Morální kodex správného trenéra volejbalového družstva žen – začátek devadesátých let

 

Tuto luxusní rukověť volejbalistky vytvořilo a oficiálně 27. února 1992 také úspěšně uveřejnilo, na domovské základně „Buckova zapařenýho bárku zvaného Molibar“, duo v té době nadčasových charismatických trenérů, spoluhráčů, životních světáků a kamarádů, v podobě L. Dušáka a T. Kokojana. Materiál byl konkrétně vytvořen pro hráčky družstva Kostomlaty „B“, kde chlapci v té době poloprofesionálně působili. Prostomyslná a důvěřivá děvčata zpravidla znala excelentní a volnomyšlenkářský elaborát nazpaměť a bezmezně věřila, že kodex je základem herního úspěchu celého družstva.                                          Hlavním důvodem pro vznik tohoto výjimečného dokumentu byla snaha obou populárních frontmanů proniknout do duševních tajů dívek a následně pozitivně ovlivnit jejich myšlenkové pochody a kladně formovat morálně-volní vlastnosti dívek ku prospěchu celého družstva (v zásadě tzv. psychologický team-building).                                                                     Během svého pětiletého trenérského kostomlatského martýria a své již několikáté trenérské štace se duo odborníků pokoušelo odhalit mysteria a tajemství v oblasti křehké dívčí hráčské duše a její citlivé autopsychologie, posléze analyzovat konkrétní modelové situace a díky chytrým trenérským mechanismům a zapeklitým neprůhledným rošádám, vycházejícím z odborných výstupů, následně posunout celkovou výkonnostní úroveň podceňované vesnické skvadry, což znamená týmu, kterému se oba chlapci poměrně nadstandartně počátkem devadesátých let s chutí a eutuziasmem sobě vlastním věnovali. Vesnické děvy byly od počátku spolupráce s Dušákem a Kokojanem vedeny k pokoře, dobrotě a úctě, což koneckonců z kodexu jasně vyplývá, a to jak ke svým milovaným a pohodovým trenérům, tak i jejich geniálnímu a neortodoxnímu názorovému spektru.

Samotný sportovní odborný elaborát se ne náhodou pyšní spoustou geniálních nápadů, myšlenek, ideí a tezí obou zkušených autorů.

Závěrem lze bez nadsázky konstatovat, že důsledná náročná a precizní práce obou trenérských démonů nebyla marná a vyplatila se, když přinesla své ovoce začátkem druhé poloviny devadesátých let. V té době totiž mladý ženský tým Kostomlat „B“, neadekvátně kritizovaný a verbálně defraudovaný několika hloupými a zamindrákovanými škarohlídy z nymburské volejbalové obce, bojoval až do posledního soutěžního kola o postup do KP 1. třídy. Ten Kostomlatům nakonec těsně unikl a to jen díky horšímu setovému skore v porovnání s vítězkami celé soutěže z Lokomotivy Nymburk! To se ale nakonec ukázalo jako velká „klika“, neboť družstvo Kostomlat „B“ se do dvou let samovolně totálně rozložilo a bohužel i rozpadlo….

Poděkování za pomoc při sestavování kodexu zejména patří:

 

  1. K. “Charlie“ Svobodovi – distribuce tisku + podpora kultovních myšlenek,
  2. F. „Šmidkymu“ Schmidtmayerovi – morální podpora autorské dvojice,
  3. K. „Faráři“ Drlíkovi – prodal trenérům odpustky a svérázně je vyzpovídal,
  4. S. „Dědkovi“Randovi – osvětový přínos + důchodcova plná podpora rukověti.

 

Morální kodex – zkompletované, upravené a remasterované dílko: 1992 + 2013

  1. Existují pouze dva typy dobrých a kvalitních trenérů:

a/ Luboš Dušák          b/ Tomáš Kokojan

 

  1. Na stupnici hodnot stojí trenér u děvčat na nejvyšší příčce.

 

  1. Trenér je pro bodré děvče nejmilovanější a nejoblíbenější osobou na světě.

 

  1. Každé holčině je známo, že její trenér je nejen fantastickým teoretikem volejbalu, ale také solidním psychologem.

 

  1. Děvčata si také dobře uvědomují, že správný trenér je nejen „Pan trenér“, ale také „Pan hráč“.

 

  1. Trenérův jakýkoliv pokyn je pro hráčky zákon!

 

  1. Od počátku své hráčské kariéry si děvče nepokrytě uvědomuje, že za veškerý svůj volejbalový um vděčí výhradně svým skvělým trenérům.

 

  1. Hráčka nikdy a za žádných okolností nestaví trenérům opozici!

 

  1. V případě, že trenér prosazuje i vyložený nesmysl, hráčka ho vždy absolutně respektuje a podporuje a trpělivě čeká na chvíli, kdy trenér daný názor sám dementuje.

 

10.  Pokud trenér použije některý z termínu typu: “to neřeš, to je daný, bez komentáře, není o čem se bavit, dost bylo zbytečných řečí“ – považuje děvče diskuzi za uzavřenou a upřímně trenérovi poděkuje za vtipný a trpělivý individuální přístup.

 

11.  Na pracovišti, popřípadě ve škole, hráčky neúnavně a až fanaticky prosazují výměnu presidentova obrazu za životní fotku svého milovaného trenéra!

 

12.  Jestliže je děvče týmu věřící, nikdy se nemodlí k panence Marii ani k Pánu Bohu, nýbrž k fotografii či bystě oblíbeného trenéra.

 

13.  Každá členka volejbalového družstva povinně vlastní fotografii svého týmového lídra a kouče. Tuto vždy před spaním jemně poceluje – samozřejmě přes igelitovou folii, aby ji nepoškodilo (igelitový obalek se doporučuje měnit jedenkrát za 48 hodin).

 

14.  Když se hráčka nečekaně dostane do svízelné osobní situace (včetně nejintimnějších problémů) jde nejprve za svými trenéry, kteří ji v klidu vše vysvětlí a poradí. Následně svoji volejbalovou schovanku také instruují, co je vhodné říci doma a na co se může děvče bezrizikově zeptat rodičů.

 

15.  V případě, že se některé ze svěřených volejbalistek narodí synek, dostává automaticky jméno po trenéru své matky – pokud má děvče více potomků mužského pohlaví, přichází v úvahu kombinované varianty typu „Tomáš 2., Luboš 2., Tomáš Lubošovič, Luboš Tomášovič“ apod. Jestliže hráčka „vyprdne“ dceru, trenéři holčičku sami ocejchují s přihlédnutím na matčin a dceřin design, a to zpravidla poměrně atypickým a netradičním jménem (v přímé souvislosti se slangovou hantýrkou volejbalového sportu), jako jsou např.“ Smečnice, Síťovka, Haluzka, Kazivka, Rybana, Polařka, Bagrina, Bloknička, Hrubana, Morbida, Dřevnice, Ranařice, Bulharka, Mordice“ apod.

 

16.       Jakékoliv vítězné ceny jsou po úspěchu mužstva na sportovním poli vždy odevzdány trenérům, kteří je následně spravedlivě přerozdělí podle vlastního uvážení. Ke specifické situaci dochází v případě finanční odměny, kdy je pro natěšený tým největším oceněním, když může jít s trenéry do oblíbené hospůdky a s nadšením sledovat, jak se tito za vyhraný peníz před jejich vděčnými zraky zaslouženě opíjí…

 

17.       Chce-li volejbalistka pravidelně nastupovat v základní sestavě, musí trenéry, kromě potřebného sportovního výkonu, taktéž přesvědčovat a obměkčovat občasnými tekutými dary (nealkoholické, ač kvalitní nápoje, jsou zásadně vyloučeny!).

 

18.       Jestliže pan trenér hráčku verbálně vypeskuje, tato se posléze ještě sama „ „autoztrestá“ individuálně, když si sama v ústraní ještě s mnohem větší intenzitou vynadá (doslova si to udělá sama dobře a rychle). Soudná volejbalistka nakonec ještě bonusově poděkuje trenérovi za to, že byl na ní tak mírný a dobrý.

 

19.       Na hřišti děvčata zásadně nikdy nepřemýšlí - pouze mechanicky a snaživě plní požadavky a úkoly svých geniálních koučů!

 

20.       Když družstvo vítězí, mají největší podíl na dosažených úspěších spravedlivě trenéři – pokud tým prohrává a nedaří se mu, nesou veškerou vinu a odpovědnost pouze nešikovné a toporné hráčky!

 

21.       Děvčata permanentně a neúnavně opěvují a popularizují své legendární zbožňované trenéry, a to jak před laickou, tak i odbornou volejbalovou veřejností!

 

22.       V případě, že se trenér ocitne v ekonomických potížích a nutně potřebuje sponzora, kterákoliv z hráček je mu z tohoto hlediska kdykoliv a s nadšením k dispozici!

 

23.       Hráčky nikdy a za žádných okolností nestaví trenérům ani imaginární opozici!

 

24.       Pokud se jedná o dlouhodobý turnaj či soustředění, hráčky se celou dobu doslova předhánějí v pozornostech vůči svým obdivovaným trenérským ikonám.

 

25.       Nové perspektivní volejbalistky si do týmu trenéři zásadně vybírají sami podle vlastních specifických kritérií a na základě vlastního několikaměsíčního odborného zkoumání. Děvčata z mužstva vůbec nepřemýšlí o příchodu nové kamarádky a spoluhráčky a nikdy se nad ním nepozastavují. Vždy se z něho pouze srdečně a freneticky radují!

 

Kodexový bonus 2013:

26.                   Hráčky nikdy ve svém životě nezapomenou na své milované a zbožňované trenérské duo z mládí a až do své smrti se budou potajmu radovat z krásných prožitků a chvil strávených s oběma tehdejšími světáky a kouči.

27.                   Děvčata se ve svých, občas mírně zmatečných a popletených vzpomínkách, vrací pouze a zásadně ke krásným a radostným momentům, šťastným zážitkům a optimistickým událostem v rámci několikaleté plodné volejbalové spolupráce s oběma dnes již postaršími chlapci.

 

28.       Své potomstvo ženy důsledně a rázně vedou k úctě, respektu a pokoře vůči svým extrenérským ikonám.

 

29.       V případě, že je některá z hráček oficiální manželkou či družkou jednoho z trenérů, její vztah a jednání vůči tomuto chlapci se v zásadě nemění a je konstantní (platí tedy vztah trenér-hráčka).

 

30.       Nejtajnějším a nejkrásnějším snem všech bývalých hráček družstva Kostomlaty „B“ z devadesátých let, dnes již ortodoxních matek, žen a rodiček, je vrátit se do svých mladických let a být opět plnohodnotnou členkou svého bývalého týmu pod taktovkou své zbožňované trenérské dvojice, pánů L. Dušáka a T. Kokojana.

/1 – 25: completed and remastered by kokosking on 16th June 2013/

/26 -30: made by kokosking on 16th  June 2013on Komenského street/.

 

Morální kodex správného a spravedlivého volejbalového trenéra volejbalového družstva žen                  z devadesátých let. Dodatkový epitaf – červen 2013: “Bižu“.

/ made by kokosking /

 

S politováním jsem nucen konstatovat, že můj bývalý skvělý trenérský kolega, spoluhráč a dlouholetý kamarád, pan Luboš Dušák, svůj letošní dlouho očekávaný trenérský comeback, a to z pohledu jak odborné, tak i laické volejbalové veřejnosti, nejen že vůbec nezvládl, ale bez debat dokonale zpackal!  Nejspíš si tak sám svým hloupým přičiněním a ke své vlastní škodě promarnil a doslova zbytečně prokaučoval patrně poslední možnou volejbalovou trenérskou šanci. Žoviální a stále sympatický chlapík z „Korcova“ bez nadsázky svůj individuální přístup k letošnímu celoročnímu trénování mládeže totiž vůbec nezvládl, když ho vyloženě brutálně odflákl, totálně vypíchal a nadmíru pokazil a nebýt alespoň několika absolvovaných víkendových turnajů s dětmi, téměř by se ho vlastně ani neúčastnil (jednalo by se tedy doslova o roli trenéra-imaginátora).                                                                                         Luboš Dušák tímto nečekaným a kontraproduktivním počinem tak transparentně potrestal nejen sebe, ale také svého kolegu a přítele T. Kokojana, kterému spadla, kromě čelisti, i veškerá tréninková odpovědnost doslova na hlavu. Chlapcův hanebný postoj a minimální spolehlivost, z hlediska letošního tréninkového procesu u poměrně sympatické a snaživé party mladších žáků v rámci Lickova volejbalového centra mládeže, tak byly přirozeným důkazem  nepříjemného a bolestného zjištění, které jasně potvrdilo sice trochu ironické a konfrontační, avšak absolutně trefné veřejné prohlášení pana J. Pýchy, který Dušáka nekompromisně a přímo označil za solidního, ale již příliš použitého a přežitého trenéra minulého století……                                                                                                        Nezbývá než popřát panu Dušákovi v jeho zaslouženém, i když zbytečně poněkud předčasném trenérském důchodu, jak maximální trpělivost s jeho náročnou a nevyzpytatelnou paní (o které velký srdcař Dušák velice rád často s respektem i despektem nadšeně hovoří), tak také hodně zdraví a štěstí v celém jeho budoucím životě. Závěrem je ještě nutné konstatovat, že morální kodex devadesátek, jak jasně vyplývá z výše uvedených skutečností, již logicky nezastihuje současného Dušáka, zvaného „Bižu“, v takové trenérské formě, pohodě, euforii a plného životního nadhledu a eutuziasmu, jak tomu bylo v devadesátých letech minulého století. Proto je nutné upozornit čtenáře kodexu, že tento fataskní literární počin či trenérská rukověť z konce bývalého milénia již dnes zdaleka autenticky nevystihuje psychologii i nadčasovou mentalitu bývalého trenérského „borečka“ a neortodoxního životního „týpka“ „Bižuma“ Dušáka, který virtuálně vystupuje ze stránek geniálního kodexu, což je pro celé jeho nejbližší okolí včetně milované „pani“, opravdu velká škoda! Současný Luboš „Bižu“ Dušák již prostě bohužel příliš neodpovídá personě z kodexu, když tento reálný nynější „bačkorovitý zdomácnělec“ se na rozdíl od originálu z devadesátek, pouze pomalu veze na klidných životních vlnách zapařeného usedlého strýce, kterému je nejlépe před televizní obrazovkou domácího kina.

 

Mgr. T. Kokojan – spoluautor kodexu a dlouholetý volejbalově-deblový trenér

 

 

 

 

Galerie

thmb-volejbal3-656.jpg