Píše se datum 30. 6. 2017, je přesně 17:30 hodin poslední pátek v měsíci a v salonku oblíbeného restauračního zařízení „Dřevák“ to bublá a vře.
V místnosti se tísní dobrá třicítka postarších sympatických mužů a sedmnáctka vilných, životem mírně unavených žen. Většina z nich má na krku již pár křížků a jejich věk se pohybuje zpravidla v rozmezí padesáti až sedmdesáti let. Parta dnes již většinou bývalých volejbalistů a vysloužilých hráček SKP Nymburk se sešla v hojném počtu u příležitosti třicátého výročí od založení a zrodu nymburského policejního volejbalu. Nechybí zde především velká část průkopníků a zakladatelek původního mužského družstva a ženského týmu jakbysmet. Účastníci setkání se objímají, výborně se baví, nostalgicky vzpomínají, vzrušeně gestikulují a šampaňské teče proudem… Kdepak, vážení, houby s octem, ani náhodou. Kromě autorovy oblíbené a částečně i reálné hry s čísly totální imaginace a fikce jako hrom. Pouze bludné představy z oblasti deziluzí a snů. Realita je poněkud jiná, bohužel. Účast je mizerná a víceméně i tristní. Konkrétně se jedná o pouhou patnáctku mužů a žen, rekrutovanou z řad věrných kmenových volejbalistů, potažmo deblistů SKP a playerů spřízněných Všechlap, včetně několika jejich blízkých přítelkyň. Na druhou stranu zde ovšem vládne kamarádská atmosféra, pohoda a dobrá nálada. V sympatických, věkem lehce poznamenaných a zvrásněných tvářích, optimisticky naladěných a živě hovořících postarších chlapíků a pohledných, mírně vyžilých účastnic povedeného setkání, se transparentně zračí určitý sentiment, spojený s nostalgií. Bohužel však, jak již bylo výše uvedeno, bez asistence valné většiny zakládajících členů a původních hráček obou úplně prvních policejních týmů obou klíčových seniorských kategorií. Nutno ještě podotknout, že mlčící kulisu jubilejní společenské akce utvořila série vystavených papírových plaket se jmenným seznamem členů dvorany slávy deblového oddílu SKP Nymburk. Ty do salonku chytře a šikovně nainstaloval jeden z promotérů celé akce, a to v rámci vlastní autorské mikroprezentace připravované a zbrusu nové deblové knihy. Tento sportovní dokument by se měl stát úplně prvnmí sportovní beletrií svého druhu s touto ryze českou míčovou profilací, když vznikl v domácí dílničce koho jiného, než předsedy AVD České republiky, Tomáše Kokojana. Tak nějak tedy na první pohled vypadal historicky premiérový oficiální „policejní“ slet volejbalových matadorů a hráček, konaný u příležitosti třicátého výročí od založení volejbalového oddílu SKP Nymburk (taktéž pětadvacáté výročí od založení deblového oddílu). Jelikož na setkání pauzírovala i většina vedoucích a lídrů jednotlivých volejbalových družstev SKP Nymburk celého třicetiletí (kategorie mužů, mixů, dorostenek, žen apod.), smrskla se oficiální, tzv. hodnotící část srazu, na minimum. Za jednoho z ústředních řečníků večera tak lze poměrně překvapivě považovat, jinak zpravidla mlčenlivého, pana Kokeše, který se presentoval svérázným a v určitém směru i alternativním vystoupením. Bodrý a asertivní kulturní kreativec z nedaleké vesničky střediskové, posilněn notným douškem tequily a ne malou porcí tatarského bifteku, pro tentokrát tak odvážně zaměnil svoji typickou roli kamenného svědka, za pozici klíčového spíkra celého večera. Ve svém emotivně laděném projevu nejprve upřímně pozdravil všechny účastníky sletu, aby si posléze, a to na úkor velké absence kmenových kádrů a činovníků, přihřál svoji všechlapskou polívčičku. Ve svém krátkém, avšak veskrze důrazném a mírně chaotickém projevu, rozohněný Kokeš několikrát zdůraznil pro něj v tu chvíli zásadní fakt, že je v sále přítomno více všechlapských volejbalistů než místních hráčů SKP Nymburk. Z tohoto zajímavého zjištění měl všechlapský pohrobek evidentně ohromnou radost, kterou se ani nijak, ve svém bujarém a vzrušeném rozpoložení, nesnažil skrývat. Šťastný, v té chvíli již mírně zvetchlý Kokeš, si svým odvážným a nekonvenčně otevřeným prohlášením, vysloužil potlesk na otevřené scéně, o který se postarala především v minulosti často podceňovaná volejbalová sekce zbylého všechlapského osazenstva. Posléze oficiálně pozdravil všechny účastníky setkání i ústřední iniciátor celé akce a úřadující president deblového oddílu SKP Nymburk T. Kokojan. Ten podal přátelům i několik zásadních informací ohledně své připravované knihy, která by měla spatřit světlo světa v říjnu letošního roku. Mezi nejzábavnější společníky volejbalové sešlosti, od samého počátku bezesporu patřil vážený pan Standa Myška. Tento muž jako jediný, spolu s předsedou AVD ČR t. Kokojanem a přítomným J. Veckem, pamatoval úplné začátky a samotný zrod volejbalu v SKP Nymburk. Výřečný S. Myška mimo jiné s chutí zavzpomínal na velice zajímavost skutečnost, kterou je bezesporu fakt, že první průkopníci volejbalu v SKP Nymburk, se do tehdejšího policejního klubu, přesunuli, a to pod mistrnou taktovkou koordinátora Hellera, ze Sempry Veleliby. Mezi největší hostující osobnosti setkání dále patřil exligový nahrávač J. Vaňátko, který ukončil svoji kariéru kde jinde, než právě v Kokešových Všechlapech. Na srazu nechyběl ani tandem veselých vilných společnic, v podání šikovných postarších deblových „nejek“ z Lysé nad Labem, když jmenovitě se jednalo o D. Bakešovou a A. Frankeovou. Jako poslední dorazil na setkání poněkud společensky unavený J. Najbrt, bývalá vynikající blokařská akvizice Lokomotivy Nymburk a samozřejmě také Všechlap. Závěrem ještě nutno dodat, že celé přátelské posezení trvalo přes tři hodiny.
Resumé sletu je následující. Mezi pozitiva akce lze započítat skutečnost, že kdo přišel, dobře se pobavil a s chutí zavzpomínal. Bohužel, jak již bylo vše uvedeno, našlo cestu na slet jen velmi málo opravdových průkopníků, zakládajících členů a původních odbíjenkářek policejního volejbalu, v čele s váženým panem Hellerem, což je velká škoda. To je také ústředním negativem celého setkání. Důvod jejich absence je poměrně jednoduchý a nijak zvláště prozaický. Tito pro tentokrát nepřítomní muži i ženy zpravidla již volejbal nehrají, ztratili s klubem kontakt a mají už hold jiné životní priority. Z původní volejbalové skvadry SKP Nymburk se tak na sletu sešli, jak již bylo výše řečeno, pouze S. Myška, J. Vecko a promotér setkání T. Kokojan. Největšími pamětníky byli bezesporu Myška s Kokojanem, kteří jako jediní ještě pamatovali volejbal ve Velelelibech, který de facto nepřímo předznamenal vznik policejního volejbalu. Oba chlapci také celou genezi mužského družstva nahlas ostatním natěšeným posluchačům solidně verbálně zmapovali. Původní parta z Velelib, tažená urputným organizačním pracovníkem Hellerem a S. Myškou dotlačila vesnický oddílek až do krajské soutěže. Díky panu Myškovi se vesnický mikrooddílek mohl chlubit i dětskou sekcí. Po rozpadu „Velebky“ agilní a charismatický lídr Heller přetáhl většinu hráčů do nově vzniklého policejního oddílu, kde je angažoval ve dvou výkonnostních týmech. Družstvo „A“ se po třech letech vrátilo do kraje. U tohoto úspěchu již asistovali i snaživý a částečně introvertní melancholik Vecko. Závěrem ještě nutno připomenout a zdůraznit, že výroční volejbalovou akci SKP Nymburk de facto opravdu zachraňovali kmenoví deblisté a všechlapští pohrobci, dnes již nefunkčního a neexistujícího vesnického oddílku. Co ještě z pohledu promotéra setkání na konec dodat. Zažili jsme s policejním volejbalem super časy a bylo dobré a spravedlivé na ně zavzpomínat. Snad nás příští jubilejní posezení jen bude o trochu víc. Ještě jedna zásadní věc, hlavně neztrácet optimistickou mysl a těšit se na další výroční volejbalovou akci SKP Nymburk. Její realizaci už ale s chutí ovšem přenechám některému z mladších a flexibilnějších kádrů, popř. agilní veteránce současné polabské policejní volejbalové obce.
Mgr. Tomáš Kokojan – promotér výročního sletu „30“ a president deblového oddílu SKP Nymburk
