Nezlomný superveterán s hlavou plnou vítězného sebevědomí, entuziasmu a odvážných snů, nestárnoucí sportovní ikona zálabských antukových kolbišť, potažmo nesmlouvavý správce tenisových kurtů Lokomotivy. Taktéž v současnosti stále ještě aktivní hráč, oblíbený trenér i samozvaný odborný metodik s míčovou profilací.
Ale hlavně rovný člověk plný optimismu a dobré nálady, šířící kolem sebe pozitivní atmosféru. Především pak sportovní fenomén, deblový „metuzalém“ a muž, který je stále svůj a na rozdíl od spousty jiných (včetně skupiny Kabát a jejího bývalého hitu „Jen jsem ztratil směr“) si zhruba třicet let, co ho znám, pevnědrží svůj směr. Ano, to vše je nefalšovaný a legendární Standa „Dědek“ Randa, de facto zlatý lidský inventář či cenná relikvie „rémáckých“ sportovi3ť. Oduševnělý „Cháron“ Polabí se může dokonce pochlubit několika oficiálními zápisy v deblové Guinnessově knize rekordů České republiky. Démonický chlapík, magický děd a urputný stařec, jdoucí nekompromisně proti času a svému věku, oslavil v těchto dnech své čtyřiaosmdesáté narozeniny. A jak jinak než v tradiční plné herní zátěži. Několikadenní osobní slávu s přáteli křepký důchodce opět s chutí proložil tenisovými, stolně-tenisovými i deblovými boji se svými dlouholetými, avšak podstatně mladšími kamarády z řad místních sparingů.
Letošní důstojný akt oživila zdařilá a vtipná fotomontáž, nabízející rémáckým sportovcům náhradní řešení, a to v případě eventuální další ztráty originální Tyršovy busty, která již dlouhá desetiletí vartuje na začátku domácích sportovišť. Taktéž se nabízí možnost obě sochy tzv. „zdublovat“, popř. Randův monolit umístit na konec domácích kurtů směrem k lázním. Lze ovšem konstatovat, že by se jistě našly i další dobré varianty, jak vhodně naložit s „litinovým svědkem“, znázorňujícím hrdé rysy imaginárního nymburského Tyrše, tzn. dědy Randy s míčovou profilací.
Závěrem nezbývá než popřát sportovnímu predátoru, fajn kamarádovi a jedinečnému pašákovi Standovi, nejen mnoho parádních sportovních chvil v budoucím životě, ale také stálý dostatek sil, energie a vitality. No a hlavně ať stále platí, „kde je Standa Randa, tam je fakt dost dobrá sranda!“ (kromě stolního tenisu ovšem, jak často otevřeně proklamuje pan A. Čermák). Jen tak dál, pane Randa!
Za všechny přátele rekrutované z armád deblové a stolně-tenisové obce Tomáš Kokojan – přes pětadvacet let věrný kamarád a spoluhráč.
